Pouštní lišky

Cesta byla stále stejná. Všude samý písek a slunce. Když slunce stálo vysoko nad nimi, Irenka se zastavila. Byla velmi unavená a samým vedrem skoro nic neviděla. Vzduch před ní se horkem vlnil. Náhle však spatřila v dálce jakýsi flek, který se k nim rychle přibližoval. Seskočila z koně a plna očekávání hleděla na přibližující se černý bod.

Zanedlouho rozpoznala, že k ní běží stádo pouštních lišek. Všechny byly zlaté a chundelaté jako ta, kterou potkala dnešní noci.

Už zdálky na ni volaly: „Irenko, Irenko, pojď s námi, pospěš, ať to nezmeškáš. Přidej se k nám.“

Nechápavě na ně zavolala: „Ale kam? Kam mám s vámi běžet?“

Lišky se zachichotaly a odpověděly: „No přece za kouzelným hadem.“

„Za kouzelným hadem?“ zašklebila se.

„Ano, ano,“ smály se lišky, „za kouzelným hadem.“

„Ale já se hadů bojím,“ řekla Irenka s odporem.

„Tohohle hada se bát nebudeš,“ křičely na ni lišky a smály se, „to je kouzelný had.

Tak už poběž.“

Irenka se nerozhodně podívala na Gradona. Ten jen přikývl a řekl: „Tak už běž, já tu na tebe počkám. Třeba se dovíš, jak se odsud dostaneme.“

Irenka neváhala a rozběhla se za liškami. Jedna liška si ji pak posadila na ohon a za chvíli po nich zbyla jen písečná duna.

Neběžely dlouho, když se před nimi objevila studna. U studny stála dívka a snažila se z ní nabrat vodu. Leč marně, studna byla několik let vyschlá. Dívka přesto ve svém úsilí pokračovala. Lišky se před studnou zastavily a sledovaly ji.

„Proč to dělá?“ zeptala se Irenka lišky, která stála těsně vedle ní.

„Chce se napít.“

„Ale vždyť ta studna je vyschlá,“ namítla.

„No a co?“ odvětila liška.

„Její úsilí tedy je marné, nikdy se z té studny nenapije.“

„Jak víš, že nikdy,“ podivila se liška. „ty snad umíš předvídat budoucnost?“

„Ne,“ odpověděla a sklopila oči do písku.

„Tak vidíš,“ řekla liška a dál sledovala dívku se džberem.

„Je to prostě nemožné,“ řekla po chvíli trucovitě Irenka.

A tu se k ní otočila jiná liška a okřikla ji: „Pšš, to nemůžeš být chvíli zticha?“

„Ale vždyť nic neposloucháte, jen se díváte, tak proč bych měla být zticha?“

Na to se k ní otočila jiná liška a podívala se na ni přísným pohledem. Irenka tedy raději ztichla.