Na okraj spontánní malířské tvorby Ivy Folajtárové

     Na periferii se odehrává mnoho bezvýznamného, nicotného, ale také podnětného a důležitého, stejně jako radostného,  objevného či přímo  úchvatného. Právě proto, že leží mimo hlavní proud událostí, oslněných světlem prchavého mediálního zájmu, setkáváme se tu kupodivu častěji s ryzí původností a autenticitou, která nepotřebuje ke svému životu kamery propagačních klipů a zaběhaný systém komerční „dusivé kultury“. Právě zde, na okraji, můžeme často překvapivě objevovat svébytné výtvarné projevy, udivující svoji originalitou, lidskostí a spontánností, které jsou zakořeněny hluboko v  srdci svých autorů a vypovídají bez přetvářky o jejich nezřídka  tíživých  psychických stavech, nepřízni osudu nebo právě naopak o jejich nehraném údivu čí přímo úžasu nad krásami světa. Na okraji kulturní dálnice tak můžeme potkávat outsidery, tvořící z životní nutnosti i z čiré radosti, bez naděje na rychlé uznání či okamžitý úspěch, což jsou ostatně termíny, jež je ani nijak zvláště nezajímají. 

     Domnívám se, že mezi tyto sponánní autory, pro něž je výtvarná tvořivost základním jazykem, s nímž se domlouvají s ostatními, a kterým reagují na podněty z okolního světa patří i Iva Folajtárová, jíž jsem poznal před dvěma roky při  přípravě výstavy  „Odjinud“ v galerii skanzenu v Příkazích u Olomouce.

     Iva Folajtárová měla možnost zděděné citlivé vnitřní  ustrojení a vnímavost na vizuální a  myšlenkové  podněty  kultivovat a rozumově rozvíjet  studiem  religionistiky a učitelství filosofie, náboženství a etiky na Karlově univerzitě v Praze. Důležité je, že se tato mimořádná schopnost u ní nejeví prvoplánově a přímočaře v jejich svérázných výtvarných dílech jako ilustrativní a jednotvárně, monotóně se opakující akcent, ale zůstává ukryta ve spodním proudu obrazotvornosti  jako silný a důvěrný emocionální podtext. 

     Bazální rys kreativní tvorby spatřuji u Ivy Folajtárové v touze poznávat a zaznamenávat neznámé a třeba i zvláštní kolem ní (například nadměrný výskyt živých lišek v Londýně). Její aktivity mají  extravertní charakter a nečiní jí potíže překonávání hranic, za nimiž se ráda nechává udivovat a okouzlovat dosud neviděnými souvislostmi či jedinečnostmi přírody, městského urbanismu či lidských vztahů. Ve svém malování se cítí nespoutaná žádnými estetickými i či jinými pravidly, zvyklostmi a předsudky. Uprostřed současného neklidného civilizačního chaosu, který dnes všichni hekticky na vlastní kůži zažíváme, dokáže přesvědčivě svým jedinečným, osobitým způsobem, uniknout neklidnému víru, dezorientaci či informační zahlcenosti a soustředit se spontánně, intuitivně na umění jako jedny z mála autentických dveří ke svobodě, které nám ještě zbývají.

Pavel Konečný, Olomouc,  21. 8. 2020  (Sběratel, objevitel, popularizátor tvorby výrazných osobností z okruhu naivního umění a art brut.)