ABOUT ME / O MNĚ
Iva Folajtárová
I create: Paintings, songs, dresses and books
Tvořím: obrazy, písně, šaty a knihy
CURRICULUM VITAE
Past Experience
ABOUT
Born in Prague in 1982, Iva Folajtarova had a passion for painting since early childhood. She wrote and illustrated her first book at the age of 15. Her bright and colorful pictures illustrate her interests in spirituality and world religion. Everyday life at home and abroad are also documented in her work. Finally, her love for listening to and performing music, as well as her love for mythology, both old and new, do play another big part in her life and are reflected in her art.
O MNĚ
Narodila jsem se v roce 1982 v Praze. Od malička se věnuji malování, časem přibylo i psaní knížek, které jsem si sama ilustrovala a vydala. V roce 2012 jsem začala skládat své vlastní písně, které zpívám a doprovázím je na piano a ukulele na koncertech v pražských kavárnách. Při první vlně koronoviru jsem začala šít své vlastní autorské šaty.
Má tvorba je založená na práci s chybou, reaguji na to, co je právě k dispozici, ať je to tah štětcem nebo kus látky. Nedělám si dopředu žádné koncepty, k tvorbě přistupuji intuitivně s akcentem na přítomnost, na to co je právě tady a teď k dispozici.
Ve své tvorbě zachycuji, to co bezprostředně zažívám. Má tvorba je mým deníkem, zpracovávám to, co zažívám, ať už v realitě či ve svém nitru.
Baví mě zachycovat každodennost ve své různosti.
EXHIBITION / VÝSTAVY
Selected exhibitions / samostatné výstavy:
2013 Ukradená galerie Český Krumlov
2013 Doma? Ukradená galerie Prague
2017 Abbey Zlatá koruna
2018 Karmel Edith Stein Prague
2019 „I am Nobody. Who are you?“ Champagneria, Prague
2020 "Hraju na piáno, miluješ mě" Salón u Františky, Prague
Joint exhibitions / společné výstavy:
2014 „Salvátorský salón“ Prague
2018 „Odjinud“ Příkazy u Olomouce
BOOKS / KNIHY
Pohádky: Irenka a a veliký strom; Tam, kam letí havrani
Novely: Papíroví andělé; Holčičky z nebe; Malka
Povídky: Haněžka, rybí svět a jiné
REFERENCE
Na okraj spontánní malířské tvorby Ivy Folajtárové
Na periferii se odehrává mnoho bezvýznamného, nicotného, ale také podnětného a důležitého, stejně jako radostného, objevného či přímo úchvatného. Právě proto, že leží mimo hlavní proud událostí, oslněných světlem prchavého mediálního zájmu, setkáváme se tu kupodivu častěji s ryzí původností a autenticitou, která nepotřebuje ke svému životu kamery propagačních klipů a zaběhaný systém komerční „dusivé kultury“. Právě zde, na okraji, můžeme často překvapivě objevovat svébytné výtvarné projevy, udivující svoji originalitou, lidskostí a spontánností, které jsou zakořeněny hluboko v srdci svých autorů a vypovídají bez přetvářky o jejich nezřídka tíživých psychických stavech, nepřízni osudu nebo právě naopak o jejich nehraném údivu čí přímo úžasu nad krásami světa. Na okraji kulturní dálnice tak můžeme potkávat outsidery, tvořící z životní nutnosti i z čiré radosti, bez naděje na rychlé uznání či okamžitý úspěch, což jsou ostatně termíny, jež je ani nijak zvláště nezajímají.
Domnívám se, že mezi tyto sponánní autory, pro něž je výtvarná tvořivost základním jazykem, s nímž se domlouvají s ostatními, a kterým reagují na podněty z okolního světa patří i Iva Folajtárová, jíž jsem poznal před dvěma roky při přípravě výstavy „Odjinud“ v galerii skanzenu v Příkazích u Olomouce.
Iva Folajtárová měla možnost zděděné citlivé vnitřní ustrojení a vnímavost na vizuální a myšlenkové podněty kultivovat a rozumově rozvíjet studiem religionistiky a učitelství filosofie, náboženství a etiky na Karlově univerzitě v Praze. Důležité je, že se tato mimořádná schopnost u ní nejeví prvoplánově a přímočaře v jejich svérázných výtvarných dílech jako ilustrativní a jednotvárně, monotóně se opakující akcent, ale zůstává ukryta ve spodním proudu obrazotvornosti jako silný a důvěrný emocionální podtext.
Bazální rys kreativní tvorby spatřuji u Ivy Folajtárové v touze poznávat a zaznamenávat neznámé a třeba i zvláštní kolem ní (například nadměrný výskyt živých lišek v Londýně). Její aktivity mají extravertní charakter a nečiní jí potíže překonávání hranic, za nimiž se ráda nechává udivovat a okouzlovat dosud neviděnými souvislostmi či jedinečnostmi přírody, městského urbanismu či lidských vztahů. Ve svém malování se cítí nespoutaná žádnými estetickými i či jinými pravidly, zvyklostmi a předsudky. Uprostřed současného neklidného civilizačního chaosu, který dnes všichni hekticky na vlastní kůži zažíváme, dokáže přesvědčivě svým jedinečným, osobitým způsobem, uniknout neklidnému víru, dezorientaci či informační zahlcenosti a soustředit se spontánně, intuitivně na umění jako jedny z mála autentických dveří ke svobodě, které nám ještě zbývají.
Pavel Konečný, Olomouc, 21. 8. 2020 (Sběratel, objevitel, popularizátor tvorby výrazných osobností z okruhu naivního umění a art brut.)
